Jaké by měly být antropologické filmy? Jak se vypořádat s alternujícím viděním světa a se stereotypy v nás? S touto otázkou se v období tří let střetával realizátorský tým okolo Milana Durňaka, který se vypravil do jeho rodné vsi a snažil se zachytit život Romů a jejich rusínských sousedů. Po každém pobytu v romské osadě vzniká jeden díl filmu, který v sobě zachycuje každodenní reálie, snaží se popsat problémy, které je sužují a neustále se snaží překročit svůj vlastní stín. Divák má možnost střetnout se s příběhem sociálně - komunitního centra, se snaživým starostou, se slavnostmi v obci a popřemýšlet o starostech i radostech jedné romské osady.
Milan Durňak vystudoval etnologii na Univerzitě Karlově v Praze, kde v současnosti působí jako doktorand. Ve svých studiích se věnuje převážne problematice vizuální antropologie a tvorbě antropologických filmů.
Režie: Milan Durňak
Produkce: Milan Durňak, Magdalena Koháková
Jazyk dialogů: Slovenština, Čeština, Rusínština, Romština
Jazyk titulků: Slovenština
Filmoví tvůrci následují různorodé alternativní sociální myšlenky založené na spolupráci, otevřenosti a přímé výměně zkušeností. Setkávají se při různých iniciativách, kde se snaží znovu obnovit dynamickou výměnu mezi lidmi a kulturami. Dialog s aktivisty a zástupci skupin jako jsou source trends, Permaculture, Qi gong, „Art exchange“ nebo „Food not bombs“ prezentuje novou formu „darování“.
Po skončení studené války zůstaly na mnoha místech východní Evropy opuštěné sovětské vojenské základny. Vojáci a jejich rodiny odešly, utichl rachot stíhacích letadel, nezvaní hosté se přestali objevovat na veřejných místech. Jak po dvaceti letech vnímají pobyt sovětských vojsk obyvatelé obcí, které se základnami sousedily?
