IF VAGINA HAD A TEETH: THE SHONA RAINMAKING CEREMONY IN WESTERN MOZAMBIQUE
Estonia/Norway, 2009, 57 min
Liivo Niglas, Frode Storaas
29.01.2010 19:55
„Převrácený rituál“ nebo „rituál vzbouření“ jsou koncepty používané pro falešné rituály prováděné v jižní a východní Africe. Během rituálů plodnosti, jako je slavnost vyvolávání deště, předvádějí ženy ve svých písních a tancích obscénní chování a chovají se jako muži. Tato tajná představení jsou striktně přístupná pouze starším ženám a mužům. Přesto jsme byli na slavnost vyvolávání deště pozváni do země náčelníka Chassuka v provincii Manika v Mozambiku a zaznamenali jsme tento rituál pro mladší generace. Tradice těchto rituálů slábne, zřejmě kvůli povaze speciálních písní a tanců.
Jazyk dialogů: jazyk Shona
Jazyk titulků: Angličtina
Desmond Love je vyzrálý muž a tak se cítí a chová. Rád kouří dýmku a stará se o své kachny. Muži obvykle rádi mluví o svých autech a Dessyho oblíbeným tématem jsou jeho dva nákupní vozíky. Má je zaparkované před domem a rád si na nich vylepšuje nejrůznější maličkosti. Desmond je jedním z residentů camphillu Clanabogan, to znamená člověk s mentálním handicapem. V rámci terapie se učí psát na počítači. Píše svůj příběh. Dokumentární film proložený krátkými animacemi dává nahlédnout do Dessyho vzpomínek. - slůvko po slůvku, přesně tak, jak si je zapamatoval. Zároveň zde máme možnost vidět i Dessyho domov a fungování komunity camphill s jejími stálými obyvateli: mentálně postiženými, mladými dobrovolníky a lidmi, kteří camphill řídí.
V polovině 19. století přichází do oblasti srbského Banátu ve Vojvodině početná skupina moravských reformovaných evangelíkiů z okolí Klobouk u Brna. Století a půl trvající existence reformovaného sboru přichystala jejím členům mnohé strasti nesené procesem velkých dějin až do současnosti, počátku 21. století, kdy je komunita česky hovořících reformovaných evangelíků na pokraji zániku, jelikož pramen víry byl mladší generací opuštěn migrací i vlivy moderni doby. Dokument si všímá historických zlomů a životních osudů některých členů sboru, kdy do popředí vztahu autor – objekt zájmu vystupuje niterná, latentní zbožnost posledních potomků moravských transmigrantů, reprezentující kolektivní paměť a symbolické universum – zdroje uchované etnicity. Víra, osud, přítomnost jako prožitá minulost, prožitá minulost jako náhrobní kámen.