GÁJ
Česká republika, 2009, 37 min
Pavel Borecký
30.01.2010 17:00
Dokumentární mozaika o českých krajanech z jedné srbské vesničky. Před devadesáti lety zatoužila rodina Fričových po změně. Opustila drsný život hornatého Banátu, jižního výběžku rumunských Karpat, a sestoupila do úrodnějších nížin podél mohutného Dunaje. Brzy je následovali další.
Ze sadu rodiny Írovičových se dnes line melodie za melodií. To jejich syn Jarko cvičí na tahací harmoniku. Další soutěž jej čeká již brzy. Co znamená jeho talent pro českou menšinu?
Gájští Češi jsou poslední kompaktní skupinou, která osídlila srbský Banát. Na pole se už sice nemusí trmácet do kopců, oproti čistě českému Gerníku se ale stali minoritou. Jak tato změna s postupem desetiletí ovlivnila další generace?
Jazyk dialogů: Čeština
V polovině 19. století přichází do oblasti srbského Banátu ve Vojvodině početná skupina moravských reformovaných evangelíkiů z okolí Klobouk u Brna. Století a půl trvající existence reformovaného sboru přichystala jejím členům mnohé strasti nesené procesem velkých dějin až do současnosti, počátku 21. století, kdy je komunita česky hovořících reformovaných evangelíků na pokraji zániku, jelikož pramen víry byl mladší generací opuštěn migrací i vlivy moderni doby. Dokument si všímá historických zlomů a životních osudů některých členů sboru, kdy do popředí vztahu autor – objekt zájmu vystupuje niterná, latentní zbožnost posledních potomků moravských transmigrantů, reprezentující kolektivní paměť a symbolické universum – zdroje uchované etnicity. Víra, osud, přítomnost jako prožitá minulost, prožitá minulost jako náhrobní kámen.
„Převrácený rituál“ nebo „rituál vzbouření“ jsou koncepty používané pro falešné rituály prováděné v jižní a východní Africe. Během rituálů plodnosti, jako je slavnost vyvolávání deště, předvádějí ženy ve svých písních a tancích obscénní chování a chovají se jako muži. Tato tajná představení jsou striktně přístupná pouze starším ženám a mužům. Přesto jsme byli na slavnost vyvolávání deště pozváni do země náčelníka Chassuka v provincii Manika v Mozambiku a zaznamenali jsme tento rituál pro mladší generace. Tradice těchto rituálů slábne, zřejmě kvůli povaze speciálních písní a tanců.