FRIENDS
Norway, Macedonia, 2010, 35 min
Frode Storaas, Elizabeta Koneska
29.01.2011 20:05
Filip je studentem na Mac Brod Gymnáziu. Bydlí na kolejích. Alija je jeho dobrým kamarádem ze školy. Patří ale k odlišným náboženským obcím a to je rozděluje nejen během přestávky na oběd, ale vůbec kdykoli mimo školní vyučování. Filip tráví své víkendy ve své rodné vesnici Samokovu, kde sbírá houby na prodej a pomáhá svým prarodičům a mamince v jejím malém obchodě. Alija každý den dojíždí ze své rodné vesnice Plasnice.
Tento dokumentární film poukazuje na situaci na makedonském venkově, kde nezaměstnanost nutí lidi opouštět své vesnice. Tato skličující realita zastiňuje vztahy mezi etnickými a náboženskými skupinami.
Režie, kamera: Frode Storaas, Elizabeta Koneska
Jako antropolog pracoval Storaas s pastevci a chovateli skotu a jiných domestikovaných zvířat v Súdánu, Keňi, Ugandě a Etiopii. Jeho hlavním zájmem jsou obecná antropologie, ekonomika a politika. Jako autor filmů se zúčastnil projektů v Africe a na Středním Východě, v Řecku a Makedonii, v Mexiku a Spojených státech amerických, v Číně a Norsku. Tématem některých z těchto projektů je magie, konkrétně jak může víra v magii ovlivnit každodenní život.
Koneska je vedoucí kurátorkou v Národním muzeu Makedonie ve Skopje na oddělení etnologie. Předmětem jejího zkoumání jsou převážně: tradiční jídlo, mědikovci a klempíři, slovanská ortodoxní komunita v Istanbulu, sdílené svatyně a turecké a jiné muslimské etnické a náboženské komunity. Koneska již natočila 12 filmů založených na výzkumech v Makedonii a Turecku.
Produkce: Macedonian Centre for Photography, Skopje, Makedonie
Střih: Frode Storaas
Jazyk dialogů: makedonština, angličtina
Jazyk titulků:čeština, angličtina
Anthony a Robert, dva mládenci z Nairobi, poskytují divákovi náhled do svých každodenních životů. S kamerou v ruce natáčí a komentují život na ulicích a v Halfway Centru. Tak se dozvídáme nejen o jejich životních zkouškách a trápeních, ale i o jejich smyslu pro humor a plánech do budoucna, které jsou plné naděje. Pohybující se obrázky jsou přesvědčivé hlavně svou autenticitou. Tím, že kamera byla dána do rukou přímo protagonistům, se dynamicky změnila perspektiva příběhu. Toto mění nejen pohled na celou problematiku, ale i samotný průběh filmu.
Krajanská obec Holuboje, byla v tzv. Besarábii (území dnešního Moldavska) založena českými kolonisty už v roce 1864. V pestré národnostní směsici tohoto regionu si holubojští krajané uchovaly prvky jazyka a lidové kultury, v Čechách mnohdy již dávno zapomenuté. Unikátní je hlavně soubor dechové hudby, který v obci nepřetržitě funguje (i s řadou českých písniček) už neuvěřitelných 146 let.
