FRIENDS
Norway, Macedonia, 2010, 35 min
Frode Storaas, Elizabeta Koneska
29.01.2011 20:05
Filip je studentem na Mac Brod Gymnáziu. Bydlí na kolejích. Alija je jeho dobrým kamarádem ze školy. Patří ale k odlišným náboženským obcím a to je rozděluje nejen během přestávky na oběd, ale vůbec kdykoli mimo školní vyučování. Filip tráví své víkendy ve své rodné vesnici Samokovu, kde sbírá houby na prodej a pomáhá svým prarodičům a mamince v jejím malém obchodě. Alija každý den dojíždí ze své rodné vesnice Plasnice.
Tento dokumentární film poukazuje na situaci na makedonském venkově, kde nezaměstnanost nutí lidi opouštět své vesnice. Tato skličující realita zastiňuje vztahy mezi etnickými a náboženskými skupinami.
Režie, kamera: Frode Storaas, Elizabeta Koneska
Jako antropolog pracoval Storaas s pastevci a chovateli skotu a jiných domestikovaných zvířat v Súdánu, Keňi, Ugandě a Etiopii. Jeho hlavním zájmem jsou obecná antropologie, ekonomika a politika. Jako autor filmů se zúčastnil projektů v Africe a na Středním Východě, v Řecku a Makedonii, v Mexiku a Spojených státech amerických, v Číně a Norsku. Tématem některých z těchto projektů je magie, konkrétně jak může víra v magii ovlivnit každodenní život.
Koneska je vedoucí kurátorkou v Národním muzeu Makedonie ve Skopje na oddělení etnologie. Předmětem jejího zkoumání jsou převážně: tradiční jídlo, mědikovci a klempíři, slovanská ortodoxní komunita v Istanbulu, sdílené svatyně a turecké a jiné muslimské etnické a náboženské komunity. Koneska již natočila 12 filmů založených na výzkumech v Makedonii a Turecku.
Produkce: Macedonian Centre for Photography, Skopje, Makedonie
Střih: Frode Storaas
Jazyk dialogů: makedonština, angličtina
Jazyk titulků:čeština, angličtina
Krátký dokumentární film o tradičním svatebním obřadu v západomakedonské vesnici Galičnik.
Daleko, daleko na Severu, kde se začíná den a zbíhají se oceány, leží malá vesnička Nové Čaplino. Vláda se rozhodla, že z ní udělá turistické místo. Je zima, mínus 30C. Turisté nepřijíždějí. Jsou na ně jen vzpomínky, stopy zaváté sněhem. Lidé žijí v kartonových domech a tančí. Čekají na turisty. Přijíždí jen jejich rodačka Vika, která žije ve velkoměstě a nebyla několik let doma. Tak všichni čekají dál ... a tančí... Obyvatelé Nového Čaplina nejsou vyjímka. Všichni máme právo toužit po atrakci a někdy zas atrakcí být... a stejně tak zůstat sami sebou. Touha být někým jiným je v každém z nás. Vycházíme ze samy sebe, zkoušíme se převtělit do někoho jiného, abychom se pak jinými vrátili k sama sobě a byli jimi více než kdykoliv předtím. Film o turismu proudy turistů nezastaví. Může však položit otázky, které souvisí s tím, jak smýšlíme o světě, který "navštěvujeme" jako turisté a co takový přístup ke světu říká o nás samých.
