MEMORIES FOR SALE
Mexico, Great Britain, 2009, 25 min
Carolina Corral Paredes
27.01.2012 19:25
Doňa Rosa, domorodá žena, se živí prodejem řemeslných výrobků na trhu. Carlos je nadšený průvodce, který nabízí výpravy do domů rodin místních původních obyvatel, stejně tak i Paoliny. Jejich životy jsou zasvěceny ukájení zvědavosti turistů, i filmařů, kteří přijíždějí do neporušené a malebné oblasti jihomexického státu Chiapas.
Carolina Corral Paderes absolvovala v roce 2009 magisterské studium v oboru Vizuální antropologie na univerzitě v Manchesteru a na téže univerzitě se zapsala na Sociální antropologii s doktorandským programem v oboru Vizuální média. V současné době pracuje na vícečlenném filmovém projektu zabývajícím se životy bývalých vězňů v Mexiku.
Režie a produkce: Carolina Corral Paderes
Jazyk dialogů: Španělština, Angličtina
Jazyk titulků: Angličtina, Čeština
Uvedení filmu (výběr):
Etnofilm ČADCA, Slovensko, Cena filmových kritiků
Contro Sguardi, International Anthropological Film Festival, 2010, Cena poroty
14 Mostra Internacional de Filme Etnográfico, Rio de Janeiro, Brazílie, 2009
Festival du Filme Ethnographic Film Festival, Londýn, Velká Británie, 2010
Ethnographic Film Unit Festival, Britská Kolumbie, Kanada, 2010
II. Festival do Filme Etnográfico de Recife, Recife, Brazílie, 2010
XIX International Festival of Ethnological Film, Bělehrad, Srbsko, 2010
Royal Anthropological Institut, Manchester, Velká Británie, 2011
Days of etnographic cinema, Moskva, Rusko, 2011
Po konci zničující občanské války v Sierra Leone se zde zrodil nový záblesk kreativity v audiovizuálních médiích. Snímek Shooting Freetown se věnuje třem lidem, prošlapávajících si cestu ve filmu a hudbě v hlavním městě a čelícím stálým bojům s vizí a s naplněním svých představ. Včleněním společného filmového projektu do snímku dostávají příběhy další smysl a přinášejí nový pohled na poválečný Freetown optikou jeho obyvatel.
Snímek pojednává o starodávném zvyku chytání sobů do sítí. Děj se odehrává na Kamčatce na dalekém ruském východě, kde přežívá už jen méně než 20 lidí hovořící jazykem Itelmen. Film zachází až za původní záměr zachytit jazyk a způsob lovu, které jsou ještě v živé paměti, ale již se nepraktikují. Během celého filmu vnímají dva lovci divoké prostředí a vesnice Kamčaky jako starou domovinu, nostalgii, rezignovanost a naději.
