MEET ME IN MEMORIAM
Germany, 2010, 5 min
Alina Trebbin
27.01.2012 22:35
Prohlížení fotek je pro nás každodenní zkušeností. Předtím, než jsme se naučili číst slova, jsme se učili porozumět obrázkům.
Právě detaily mohou být pro nás klíčovými, pomáhají uvádět věci do pravých souvislostí, skládat bezpočet představ z celku, z kterého nám dnes zbyl pouze extrakt obsažený v kdysi vybraném rámování. Ale jsme opravdu schopni rekonstruovat minulost chvíle zobrazené v cizích fotografiích, které někomu naplnily vzpomínky? Můžeme dosáhnout jasného porozumění toho, co mělo být na památku zachyceno, když dva lidé při pohledu na snímek vidí dvě různé fotografie, stejně jako dva lidé, s otevřenýma očima vidí dva odlišné světy? Prohlížení fotografií tak může znamenat návrat do minulosti dvěma cestami. Stále se však mohou oči diváků setkat - ve skleničce na víno v levém dolním rohu.
Tento krátký film se chce podívat na limity fotografie v oživování dávných okamžiků před očima cizince, který kóduje snímky na základě jeho vlastních vzpomínek a porozumění, které stále více a více prolíná s těmi ostatními. Přidali jsme obrázkům nové a nové významy. Konzumujeme a vytváříme si naši vlastní pravdu o situaci, které jsme nebyli bezprostředními svědky ani její součástí, ale stali jsme se jejím publikem. Tímto způsobem neznámý divák obohacuje neznámou fotografií, stejně jako obohacuje ona jej, proces tiché výměny, která zahrnuje více než jen zrak.
Alina Trebbin studuje magisterský program vizuální a mediální antropologie na Freie Universität v Berlině, která se věnuje mimo jiné i fotografií. Sejdeme se in memoriam je krátký film, který byl vytvořen jako součást souboru studentských filmů haptic cinema a transkulturní montáže během magisterské Super8 dílny v roce 2010.
Režie: Alina Trebbin
Produkce: Florian Walter, Mark Dolling
Jazyk dialogů: Angličtina
Jazyk titulků:Němčina
Uvedení filmu:
Shortcutz Berlin, 2011
EMERGEANDSEE media arts festival Berlin 2011
Snímek pojednává o starodávném zvyku chytání sobů do sítí. Děj se odehrává na Kamčatce na dalekém ruském východě, kde přežívá už jen méně než 20 lidí hovořící jazykem Itelmen. Film zachází až za původní záměr zachytit jazyk a způsob lovu, které jsou ještě v živé paměti, ale již se nepraktikují. Během celého filmu vnímají dva lovci divoké prostředí a vesnice Kamčaky jako starou domovinu, nostalgii, rezignovanost a naději.
Doňa Rosa, domorodá žena, se živí prodejem řemeslných výrobků na trhu. Carlos je nadšený průvodce, který nabízí výpravy do domů rodin místních původních obyvatel, stejně tak i Paoliny. Jejich životy jsou zasvěceny ukájení zvědavosti turistů, i filmařů, kteří přijíždějí do neporušené a malebné oblasti jihomexického státu Chiapas.
