VELINGARA THEATER
Spain, 2012, 56 min
Javier Arcos & Javier Jarillo
25.01.2013 21:40
Skupina mladých lidí ve městě Velingara v jižním Senegalu touží hrát divadlo. Chtějí-li se ale dostat na jeviště a tak procestovat celý kraj Casamance, čeká je boj s rodinami, ale i vlastním strachem, když musí volit mezi tradicí a moderním světem.
Javier Arcos je lékař a filmař. V roce 2007 založil firmu Synechia Film s Javierem Jarillo, který je režisérem a producentem. Společně se specializují na "Social Cinema". "Shame in the time of Cholera" je jejich první celovečerní film. V průběhu roku 2011 pracovali na čtyřech dokumentech "International Library of Huanitarian Medicine"(ve spolupráci se Světovou zdravotnickou asociací a Spanish Agency of Cooperation).
Režie: Javier Arios & Javier Jarillo
Produkce: Sinechia Films
Jazyk dialogů: francouzština, wolof & poulard
Jazyk titulků: angličtina, čeština
Uvedení filmu:
Festival Internacional de Cine y Video Alternativo y Comunitario "Ojo al Sancocho" (Columbia)
Festival Di Cinema Africand Di verona (Italy)
Montana Cine International Film fetsival (United States)
Studentský snímek se snaží proniknout do života jedné skupiny vystupující "proti stávající politické situaci, konzumerismu a uniformutě". Pomocí vylepování plakátů se snaží vstoupit do veřejné mediální sféry ulice a poukázat na to, co oni sami cítí jako útlak či útok na svobodu člověka. Tento boj vedou 3 kluci - "Úsvitu", jež spojuje nespokojenst, názory a emoce pociťované ze společnosti. Pomocí "filmové řeči" se autoři snaží zprostředkovat divákovi nejen jejich společné názory a pocity, ale i osobité vidění světa.
Filmaři občanského sdružení Inventura, známí např. jako tvůrci dokumentu Pozemšťané, koho budete volit?, nyní pod vedením režisérek Kateřiny Bubeníčkové a Lenky Vochocové natáčí portrét Gerníku, jedné z vymírajících vesnic, které před 180 lety vznikly v rumunském Banátu. Štáb provázený antropologem Lukášem Hanusem testuje svou schopnost přežít týden v podmínkách země, kterou osidlovali naši předci. Je víska, z níž nyní odcházejí celé rodiny za domněle lepším životem do Čech, rájem na zemi, zakonzervovaným venkovem 19. století, nebo je to pouze romantizující představa? Jaké jsou důvody místních lidí tady stále setrvávat? A jak se k idealizovanému obrazu tradiční zemědělské lokality hodí právě vznikající větrné elektrárny?
