ANTROPOFEST je mezinárodním festivalem filmů se sociálně antropologickou tématikou.
Jeho cílem je nabídnout laické i odborné veřejnosti filmy českých a zahraničních antropologů, které v České republice v podstatě nelze zhlédnout. Může jít o snímky pořizované v rámci terénního výzkumu odkazující na sociální či kulturní antropologii, nebo filmy a videa zaměřené na vizuální stránku zkoumaného. Prostřednictvím těchto specifických dokumentů totiž můžeme společně poznávat život nejrůznějších lidských společenství, sociálních skupin či jedinců z celého světa, a to považujeme za obzvlášť důležité.
ANTROPOFEST je organizován stejnojmenným spolkem založeným v květnu 2010 absolventy studijního oboru sociální antropologie (více viz O NÁS) . Festival a veškeré dění kolem něj zajišťujeme zcela na dobrovolnické bázi.
Festival se koná každým rokem vždy na konci ledna v Praze, kde probíhá hlavní filmová přehlídka. V průběhu jara pak s našimi partnery pořádáme tzv. „Ozvěny Antropofestu“ v dalších českých i slovenských městech. Např. v Brně, Pardubicích, Bratislavě, Nitře a dalších městech.
Film ukazuje, jak prostřednictvím vyprávění lidé sdílejí svou kolektivní historii. Etnikum Tai v čínské prefektuře Dehong vyznává théravádový buddhismus. Pro lepší žití v tomto a dalších životech praktikují důstojné rituály a usilují o "zásluhu". Těmto rituálům věnují celá léta života a zároveň spoří peníze, kterými posléze přispívají na stavbu budhistických soch a stvabu mostů. Největší dárci najímají intelektuály, aby zaznamenávali tyto dobré skutky do písemné formy, čímž je uchovávají pro další generace. Vzniklé texty jsou nazývány Lik Yaat a jsou psány v malebných slovech a rýmech. Po čínské kulturní revoluci jen nemnozí umí Lik Yaat tvořit a zpívat. Wan Xiang-ya usiluje o zachování této tradice. Je to první a zároveň poslední žena, která umí Lik Yaat psát.
Satoru Ito je absolvent kulturní Antropologie a Etnomuzikologie na The Graduate University For Advanced Studies v Sokendai. V současné době aspiruje na udělení titule Ph.D. a zároveň působí jako výzkumník v Národním museu etnologie v Osace. Satoru provedl tříletý terénní výzkum v Tai vesnici v prefectuře Dehong, Yunnan Province, v Číně, během kterého natočil tento film uváděný na letošním festivalu, který je zároveň jeho antropologickou prvotinou.
Režie: Ito Satoru
Jazyk dialogů: Thai language in Dehong area, Yunnan Province, China
Jazyk titulků: angličtina, čeština
Uvedení filmu, ocenění:
Nejlepší film - Debut Competition, 6th Moscow International Festival of Visual Anthropology (8-12 October 2012, Moscow, Russia)
12th RAI International Festival of Etnographic Film (23-26 june 2011, London, England)
9th WorldFilm - Tartu festival of visual culure (19-25 March 2012, Tartu Estonia)
Spain, 2012, 56 min
Javier Arcos & Javier Jarillo
25.01.2013 21:40
Skupina mladých lidí ve městě Velingara v jižním Senegalu touží hrát divadlo. Chtějí-li se ale dostat na jeviště a tak procestovat celý kraj Casamance, čeká je boj s rodinami, ale i vlastním strachem, když musí volit mezi tradicí a moderním světem.
Javier Arcos je lékař a filmař. V roce 2007 založil firmu Synechia Film s Javierem Jarillo, který je režisérem a producentem. Společně se specializují na "Social Cinema". "Shame in the time of Cholera" je jejich první celovečerní film. V průběhu roku 2011 pracovali na čtyřech dokumentech "International Library of Huanitarian Medicine"(ve spolupráci se Světovou zdravotnickou asociací a Spanish Agency of Cooperation).
Režie: Javier Arios & Javier Jarillo
Produkce: Sinechia Films
Jazyk dialogů: francouzština, wolof & poulard
Jazyk titulků: angličtina, čeština
Uvedení filmu:
Festival Internacional de Cine y Video Alternativo y Comunitario "Ojo al Sancocho" (Columbia)
Festival Di Cinema Africand Di verona (Italy)
Montana Cine International Film fetsival (United States)
Kanada / Kamerun, 2011, 87 min
Matthew Lancit
26.01.2013 21:10
Režisér Matthew Lancit se rozhodl opustit práci, aby mohl procestovat Kamerun a navštěvovat jedny z nejveselejších pohřebních slavností na světě. Při své exkurzi po cizí zemi se zajímá o místní přesvědčení, že lidé se na Zemi vyskytují i po smrti. Díky tomu zažije něco na způsob spirituálního spojení se svými vlastními předky. Nakonec se učí zcela novým formám, jak oslavovat mrtvé a jejich památku, a take tomu, jak mrtví zasahují do našich životů nebo s námi dokonce přicházejí do styku.
Matthew Lancit vyrůstal v kanadském Torontu před odjezdem do New Yorku studoval psaní a literaturu na Sarah Lawrence College, a filmařinu na Tisch School NYU´s of the Arts. Funeral Season byl nedávno vybrán pro uchování do knihovny a archivu Kanady. Lancit v současné době dělí svůj čas mezi Toronto a Paříži.
Režie: Matthew Lancit
Jazyk dialogů: francouzština, angličtina
Jazyk titulků: čeština, angličtina
Uvedení filmu, ocenění:
Rising Star Award, Canada International Film Festival, 2011
Menzioni Speciali, Contro-Sguardi, Italy, 2010
Prix du Premiere Film Professionnel, Traces de Viwe, France, 2011
Award, Dallas Black Film festival, USA, 2011
Film ukazuje, jak prostřednictvím vyprávění lidé sdílejí svou kolektivní historii. Etnikum Tai v čínské prefektuře Dehong vyznává théravádový buddhismus. Pro lepší žití v tomto a dalších životech praktikují důstojné rituály a usilují o "zásluhu". Těmto rituálům věnují celá léta života a zároveň spoří peníze, kterými posléze přispívají na stavbu budhistických soch a stvabu mostů. Největší dárci najímají intelektuály, aby zaznamenávali tyto dobré skutky do písemné formy, čímž je uchovávají pro další generace. Vzniklé texty jsou nazývány Lik Yaat a jsou psány v malebných slovech a rýmech. Po čínské kulturní revoluci jen nemnozí umí Lik Yaat tvořit a zpívat. Wan Xiang-ya usiluje o zachování této tradice. Je to první a zároveň poslední žena, která umí Lik Yaat psát.
Skupina mladých lidí ve městě Velingara v jižním Senegalu touží hrát divadlo. Chtějí-li se ale dostat na jeviště a tak procestovat celý kraj Casamance, čeká je boj s rodinami, ale i vlastním strachem, když musí volit mezi tradicí a moderním světem.
Režisér Matthew Lancit se rozhodl opustit práci, aby mohl procestovat Kamerun a navštěvovat jedny z nejveselejších pohřebních slavností na světě. Při své exkurzi po cizí zemi se zajímá o místní přesvědčení, že lidé se na Zemi vyskytují i po smrti. Díky tomu zažije něco na způsob spirituálního spojení se svými vlastními předky. Nakonec se učí zcela novým formám, jak oslavovat mrtvé a jejich památku, a take tomu, jak mrtví zasahují do našich životů nebo s námi dokonce přicházejí do styku.
