KREV A PÝCHA
CZ, 2011, 29 min
Petr Kotrla
25.01.2013 21:00
Ve Španělsku se dnes koná přes 2000 býčích zápasů ročně, při nichž je každou sezónu zabito více než 10.000 arénních býků. V posledních letech zároveň tato španělská národní slavnost čím dál víc trpí pod nátlakem organizací hájících práva zvířat. Korida přesto zůstává jedinou přežívající tradicí svého druhu na světě. Autentický dokumentární pohled na typický španělský spektákl na začátku 21. století. Film spojuje dvě strany názorového konfliktu, jenž charakterizuje aktuální postavení fenoménu ve španělské společnosti. Jeden argumentační pól tvoří ústřední protagonisté býčích zápasů - prestižní představitelé profese matadorů. Jejich názory jsou prezentovány na pozadí exkurzu do prostředí koridy v rámci tradičních slavností v severošpanělském městě Roa. Druhý pól zaujímá vůdčí osobnosti hnutí za práva zvířat, bojující ve Španělsku proti býčím zápasům. Aktivity a argumenty odpůrců koridy jsou prezentovány během působivého protestu před nejvýznamnější býčí arénou v zemi - amfiteátrem Las Ventas v hlavním městě Madridu.
Petr Kotrla je absolvent katedry mediálních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, kde byl právě tento nezávislý studentský snímek součástí diplomové práce. Od roku 2007 působí v Česká televizi, nejprve jako redaktor publicistických pořadů, nyní v rámci externí spolupráce jako režisér, střihač a scénárista.
Režisér: Petr Kotrla
Produkce: Petr Kotrla
Jazyk dialogů: španělština
Jazyk titulků: čeština
Film ukazuje, jak prostřednictvím vyprávění lidé sdílejí svou kolektivní historii. Etnikum Tai v čínské prefektuře Dehong vyznává théravádový buddhismus. Pro lepší žití v tomto a dalších životech praktikují důstojné rituály a usilují o "zásluhu". Těmto rituálům věnují celá léta života a zároveň spoří peníze, kterými posléze přispívají na stavbu budhistických soch a stvabu mostů. Největší dárci najímají intelektuály, aby zaznamenávali tyto dobré skutky do písemné formy, čímž je uchovávají pro další generace. Vzniklé texty jsou nazývány Lik Yaat a jsou psány v malebných slovech a rýmech. Po čínské kulturní revoluci jen nemnozí umí Lik Yaat tvořit a zpívat. Wan Xiang-ya usiluje o zachování této tradice. Je to první a zároveň poslední žena, která umí Lik Yaat psát.
Protagonisté filmu jsou natáčeni, zatímco sledují záznam etnografické události, kterou společně zažili. Jejich zpětná vazba posiluje porozumění tomu, co je to etnografická reprezentace. Film sleduje způsob, jak je vizuální narativ konstruován prostřednictvím zpětné vazby od protagonistů-informátorů. Zvláštní pozornost je věnována svátku Babaluda v Rumunsku a vizuální reprezentaci tohoto svátku. Využití techniky chronotopické montáže podle Bachtina pomáhá konstruovat jednotu času a prostoru. Což vytváří iluzi, že divák sleduje film společně s jeho protagonisty.
