ANTROPOFEST je mezinárodním festivalem filmů se sociálně antropologickou tématikou.
Jeho cílem je nabídnout laické i odborné veřejnosti filmy českých a zahraničních antropologů, které v České republice v podstatě nelze zhlédnout. Může jít o snímky pořizované v rámci terénního výzkumu odkazující na sociální či kulturní antropologii, nebo filmy a videa zaměřené na vizuální stránku zkoumaného. Prostřednictvím těchto specifických dokumentů totiž můžeme společně poznávat život nejrůznějších lidských společenství, sociálních skupin či jedinců z celého světa, a to považujeme za obzvlášť důležité.
ANTROPOFEST je organizován stejnojmenným spolkem založeným v květnu 2010 absolventy studijního oboru sociální antropologie (více viz O NÁS) . Festival a veškeré dění kolem něj zajišťujeme zcela na dobrovolnické bázi.
Festival se koná každým rokem vždy na konci ledna v Praze, kde probíhá hlavní filmová přehlídka. V průběhu jara pak s našimi partnery pořádáme tzv. „Ozvěny Antropofestu“ v dalších českých i slovenských městech. Např. v Brně, Pardubicích, Bratislavě, Nitře a dalších městech.
Peru, 2012, 15 min
Roger Villarroya
26.01.2013 18:10
Sociální dokument z prostředí slumu v peruánském hlavním městě Limě. Každý den zde lidé bojují za své životy, snaží se přežít a zlepšit svoje postavení a životní podmínky. Jejich výpovědi dokazují, že mají stejné sny a cíle jako kterýkoli jiný člověk v jiném koutu světa.
Režie: Roger Villarroya
Jazyk dialogů: španělština
Jazyk titulků: angličtina, čeština
Spain, 2012, 16 min
Farapi & Monika Hertlová
26.01.2013 17:30
Lokální zásobitelství zemědělskými produkty hraje v Baskicku důležitou roli. I přes silný tlak dovozu zahraničního zboží jsou tradiční trhy nedílnou součástí každodenního života místních lidí. Množství rodinných statků tak pokračuje i dnes ve výrobě a produkci vynikajících potravin. Práce na statku je však většinou spojována s mužem - mužem pastevcem, zemědělcem, obchodníkem. Ačkoli je i žena nedílnou součástí tohoto světa, je v rurálniím světě spíše upozaďována. Jaká je ale každodenní realita ženy - statkářky? Jaké jsou její starosti a radosti? Najít odpovědi na položené otázky a zviditelnit ženu v kontextu v procesu zemědělské výroby bylo cílem tohoto dokumentu "Gaur 8 Azokan", který vznikl na základě lokální potřeby emancipace vesnických žen, o jejíchž tvrdé práci toho víme jen velmi málo. Snímek se prostřednictvím antropologické perspektivy snaží poukázat na komplementární charakter genderových rolí ve vesnickém prostředí. Rurální svět by v této podobě, bez obou složek jak produktivní tak reproduktivní, jak mužské tak ženské, nemohl existovat.
FARAPI je konzultační firma Aplikované antropologie sídlící v San Sebastiánu v Baskickém Španělsku. Přijímají veřejné i komerční zakázky v oblasti sociálních témat (genderová rovnost, migrace, minority, průzkum trhu atp.). Dokumentární film "Gaur 8 Azokan" je druhým audiovizuálním výstupem dlouhodobého výzkumu současného postavení žen v rurálním prostředím Baskicka.
Monika Hertlová spolupracovala s FARAPI na výrobě dokumentu v rámci pracovní stáže. Dále je spoluautorkou krátkého dokumentu "Nekopejte do nás, ještě nejsme mrtví" (2011), který reflektuje současné aktivity trampského hnutí v České republice. Nyní Monika působí ve Studiu vizuální etnografie na katedře antropologie FF, ZČU kde spolupracuje na výrobě dalších snímků.
Režie: Farapi & Monika Hertlová
Produkce: Asociación de Mujeres Kimetz
Jazyk dialogů: španělsština, baskičtina
Jazyk titulků: čeština
Film ukazuje, jak prostřednictvím vyprávění lidé sdílejí svou kolektivní historii. Etnikum Tai v čínské prefektuře Dehong vyznává théravádový buddhismus. Pro lepší žití v tomto a dalších životech praktikují důstojné rituály a usilují o "zásluhu". Těmto rituálům věnují celá léta života a zároveň spoří peníze, kterými posléze přispívají na stavbu budhistických soch a stvabu mostů. Největší dárci najímají intelektuály, aby zaznamenávali tyto dobré skutky do písemné formy, čímž je uchovávají pro další generace. Vzniklé texty jsou nazývány Lik Yaat a jsou psány v malebných slovech a rýmech. Po čínské kulturní revoluci jen nemnozí umí Lik Yaat tvořit a zpívat. Wan Xiang-ya usiluje o zachování této tradice. Je to první a zároveň poslední žena, která umí Lik Yaat psát.
Satoru Ito je absolvent kulturní Antropologie a Etnomuzikologie na The Graduate University For Advanced Studies v Sokendai. V současné době aspiruje na udělení titule Ph.D. a zároveň působí jako výzkumník v Národním museu etnologie v Osace. Satoru provedl tříletý terénní výzkum v Tai vesnici v prefectuře Dehong, Yunnan Province, v Číně, během kterého natočil tento film uváděný na letošním festivalu, který je zároveň jeho antropologickou prvotinou.
Režie: Ito Satoru
Jazyk dialogů: Thai language in Dehong area, Yunnan Province, China
Jazyk titulků: angličtina, čeština
Uvedení filmu, ocenění:
Nejlepší film - Debut Competition, 6th Moscow International Festival of Visual Anthropology (8-12 October 2012, Moscow, Russia)
12th RAI International Festival of Etnographic Film (23-26 june 2011, London, England)
9th WorldFilm - Tartu festival of visual culure (19-25 March 2012, Tartu Estonia)