FEEDING THE PIGS
Denmark, 2012, 5 min
Peter I. Crawford
25.01.2013 19:35
Pro některé z řady rozmanitých kultur v Pacifiku, konkrétně v Melanésii, je prase nejdůležitějším domestikovaným zvířetem. Prase je převážně využíváno k různým ceremoniálním účelům, jako je pohřeb, svatba a přechodové rituály. Několik filmů se v rámci dlouhodobého projektu "Reef Islands Ethnographic Film Project" věnovalo zabíjení prasat ve spojitosti s těmito rituály. Pořízené záběry mohly místy vyvolávat znepokojivý obraz vztahu mezi lidmi a zvířaty, obzvláště pro moderního konzumenta, který zná maso pouze z pultů v supermarketu. V tomto krátkém filmu matka, otec a jejich syn chodí ven krmit svá prasata, zprostředkovávají nám tak dojem celkově rozdílného vztahu mezi člověkem a zvířetem. Můžeme vidět prvky něhy, péče a lásky. Zároveň nám film ukazuje, jak se děti prostřednictvím soužití se zvířaty učí poznávat přírodu a technologii.
Peter I. Crawford je sociální antropolog, filmař a vydavatel. Od roku 1970 byl aktivním členem "Nordic Anthropological Film Association" (NAFA). V současné době je profesorem vizuální antropologie na University of Tromso v Norsku a hostující profesor vizuální antropologie na Free University v Berlíně. Společně s Dr. Jens Pinholtem z Aarhuské univerzity vedl "Reef Islands Ethnographic Film project" (Šalamounovy ostrovy) od roku 1994 a natočili celou řadu etnografických filmů založených na materiálu zaznamenaného v roce 1994, 1996, 2000, 2005 a 2010. Jeho nakladatelství "The Intervention Press" (www.intervention.dk) publikovalo řadu knihu o antropologii a vizuální antropologii. Žije v Aarhusu v Dánsku.
Režie: Peter I. Crawford
Produkce: Interventinon Press
Jazyk dialogů: Aiwo (Reef Islands)
Jazyk titulků: angličtina, čeština
Uvedení filmu, ocenění:
The 32 NAFA International Ethnographic Film Festival, Tromse, Norway, 23-26 August 2012
Film ukazuje, jak prostřednictvím vyprávění lidé sdílejí svou kolektivní historii. Etnikum Tai v čínské prefektuře Dehong vyznává théravádový buddhismus. Pro lepší žití v tomto a dalších životech praktikují důstojné rituály a usilují o "zásluhu". Těmto rituálům věnují celá léta života a zároveň spoří peníze, kterými posléze přispívají na stavbu budhistických soch a stvabu mostů. Největší dárci najímají intelektuály, aby zaznamenávali tyto dobré skutky do písemné formy, čímž je uchovávají pro další generace. Vzniklé texty jsou nazývány Lik Yaat a jsou psány v malebných slovech a rýmech. Po čínské kulturní revoluci jen nemnozí umí Lik Yaat tvořit a zpívat. Wan Xiang-ya usiluje o zachování této tradice. Je to první a zároveň poslední žena, která umí Lik Yaat psát.
Protagonisté filmu jsou natáčeni, zatímco sledují záznam etnografické události, kterou společně zažili. Jejich zpětná vazba posiluje porozumění tomu, co je to etnografická reprezentace. Film sleduje způsob, jak je vizuální narativ konstruován prostřednictvím zpětné vazby od protagonistů-informátorů. Zvláštní pozornost je věnována svátku Babaluda v Rumunsku a vizuální reprezentaci tohoto svátku. Využití techniky chronotopické montáže podle Bachtina pomáhá konstruovat jednotu času a prostoru. Což vytváří iluzi, že divák sleduje film společně s jeho protagonisty.
