TRADIČNÍ ZNALOSTI ASHÉNINKŮ – PALMA PIASSABA
CZ, 2012, 9 min
Pavel Borecký
26.01.2013 16:35
Když obyvatel pralesa vstoupí pod jeho klenbu, spatří kolem sebe zdroje pro život. Jakým způsobem je na základě tradičních znalostí sbírají, zpracovávají a využívají, to pro „západní“ systém studuje etnobotanika – věda zkoumající kulturní, sociální či ekonomické vztahy mezi rostlinami a indigenními obyvateli. Kamera je ovšem při seriózním terénním výzkumu používána jen výjimečně. V rámci výzkumné expedice Wayvana Peru 2011 jsme se mimo jiné snažili odpovědět na otázku: „Jsou metody vizuální antropologie pro ochranu tradičních znalosít aplikovatelné, a pokud ano, jaká má tento přístup pozitiva a negativa?“ Film je částí série Vizuální etnobotanika a zachycuje „příběh zdroje“ palmy piassaba (Aphandra natalia).
Pavel Borecký čerstvě nastoupil do doktorského oboru etnologie na ZČU v Plzni, kde pokračuje ve svém výzkumu na poli vizuální antropologie. Je autorem etnografického filmu „Gáj“ a iniciátorem etnobotanické expedice Wayvana do peruánské Amazonie. Cizí mu nejsou ani popularizační aktivity či projekty aplikované urbánní antropologie - www.anthropictures.cz.
Režie: Pavel Borecký
Produkce: Anthropictures, Institut tropů a subtropů ČZU v Praze
Jazyk dialogů: španělština
Jazyk titulků: čeština
Režisér Matthew Lancit se rozhodl opustit práci, aby mohl procestovat Kamerun a navštěvovat jedny z nejveselejších pohřebních slavností na světě. Při své exkurzi po cizí zemi se zajímá o místní přesvědčení, že lidé se na Zemi vyskytují i po smrti. Díky tomu zažije něco na způsob spirituálního spojení se svými vlastními předky. Nakonec se učí zcela novým formám, jak oslavovat mrtvé a jejich památku, a take tomu, jak mrtví zasahují do našich životů nebo s námi dokonce přicházejí do styku.
Protagonisté filmu jsou natáčeni, zatímco sledují záznam etnografické události, kterou společně zažili. Jejich zpětná vazba posiluje porozumění tomu, co je to etnografická reprezentace. Film sleduje způsob, jak je vizuální narativ konstruován prostřednictvím zpětné vazby od protagonistů-informátorů. Zvláštní pozornost je věnována svátku Babaluda v Rumunsku a vizuální reprezentaci tohoto svátku. Využití techniky chronotopické montáže podle Bachtina pomáhá konstruovat jednotu času a prostoru. Což vytváří iluzi, že divák sleduje film společně s jeho protagonisty.
