JEANS AND MARTÓ
Italy, 2011, 52 min
Claudia Palazzi & Clio Sozzani
26.01.2013 14:00
Někdy i zjevně obyčejné lidské životy skrývají mimořádné příběhy: příběhy neznámých lidí, v nichž dřímá vnitřní síla, která může změnit svět. Roba pochází ze zapadlé vesničky kdesi v Etiopii. Jako člen rodiny Karrayu vyrostl mezi pastevci a jejich velbloudy a jeho cesta životem byla už od narození jasně dána. Nicméně touha po vzdělání obrátí jeho život naruby a spustí řadu nečekaných událostí: útěk z rodného území do hlavního města, konflikt s rodinou, vnitřní pochyby a touhu po usmíření, osamělost městského života, nečekanou cestu do Itálie, smrt bratra v etnickém konfliktu a konečně naplnění velkého snu.
Džíny a martó odhalují složitost “Etiopie nového milénia”, sevřené mezi moderním světem a tradicí, pasteveckým a městským způsobem života, mezi starou a novou generací, která se zoufale snaží přizpůsobit závratně rychlým změnám. Robův jedinečný pohled na věci nabízí nový způsob přemýšlení o palčivých problémech dneška, zejména to, jak může staré a nové společně tvořit lepší budoucnost pro všechny.
Claudia Palazzi - socioložka a filmařka. V roce 2005 natočila dva dokumenty ("In Benito´s land. Predappio" a "Memories of Crespi d´Adda"), filmy byly vybrany na několik mezinárodních festivalů. V roce 2008 začala psát a pracovat jako asistent režie v dokumentech zaměřených na moderní společnost a kulturu.
Clio Sozzani - antropoložka a filmařka. Od roku 2005 pracuje jako režisérka a scripwriter pro různé mezinárodních produkční společnosti a neziskové organizace, především v Itálii, Senegalu a Etiopii.
Režie: Claudia Palazzi & Clio Sozzani
Jazyk dialogů: Amharis/ Omoro
Jazyk titulků: angličtina, čeština
Uvedení filmu, ocenění:
Nejlepší dokument na festivalu CINESTRAT 2011 ve Španělsku
Vítěz ceny "Babel" a "Trenord" a zvláštní uznání na XXII africkém, asijském a latinskoamerickém Film festivalu v Miláně (2012)
Pro některé z řady rozmanitých kultur v Pacifiku, konkrétně v Melanésii, je prase nejdůležitějším domestikovaným zvířetem. Prase je převážně využíváno k různým ceremoniálním účelům, jako je pohřeb, svatba a přechodové rituály. Několik filmů se v rámci dlouhodobého projektu "Reef Islands Ethnographic Film Project" věnovalo zabíjení prasat ve spojitosti s těmito rituály. Pořízené záběry mohly místy vyvolávat znepokojivý obraz vztahu mezi lidmi a zvířaty, obzvláště pro moderního konzumenta, který zná maso pouze z pultů v supermarketu. V tomto krátkém filmu matka, otec a jejich syn chodí ven krmit svá prasata, zprostředkovávají nám tak dojem celkově rozdílného vztahu mezi člověkem a zvířetem. Můžeme vidět prvky něhy, péče a lásky. Zároveň nám film ukazuje, jak se děti prostřednictvím soužití se zvířaty učí poznávat přírodu a technologii.
Lokální zásobitelství zemědělskými produkty hraje v Baskicku důležitou roli. I přes silný tlak dovozu zahraničního zboží jsou tradiční trhy nedílnou součástí každodenního života místních lidí. Množství rodinných statků tak pokračuje i dnes ve výrobě a produkci vynikajících potravin. Práce na statku je však většinou spojována s mužem - mužem pastevcem, zemědělcem, obchodníkem. Ačkoli je i žena nedílnou součástí tohoto světa, je v rurálniím světě spíše upozaďována. Jaká je ale každodenní realita ženy - statkářky? Jaké jsou její starosti a radosti? Najít odpovědi na položené otázky a zviditelnit ženu v kontextu v procesu zemědělské výroby bylo cílem tohoto dokumentu "Gaur 8 Azokan", který vznikl na základě lokální potřeby emancipace vesnických žen, o jejíchž tvrdé práci toho víme jen velmi málo. Snímek se prostřednictvím antropologické perspektivy snaží poukázat na komplementární charakter genderových rolí ve vesnickém prostředí. Rurální svět by v této podobě, bez obou složek jak produktivní tak reproduktivní, jak mužské tak ženské, nemohl existovat. 
