ANTROPOFEST je mezinárodním festivalem filmů se sociálně antropologickou tématikou.
Jeho cílem je nabídnout laické i odborné veřejnosti filmy českých a zahraničních antropologů, které v České republice v podstatě nelze zhlédnout. Může jít o snímky pořizované v rámci terénního výzkumu odkazující na sociální či kulturní antropologii, nebo filmy a videa zaměřené na vizuální stránku zkoumaného. Prostřednictvím těchto specifických dokumentů totiž můžeme společně poznávat život nejrůznějších lidských společenství, sociálních skupin či jedinců z celého světa, a to považujeme za obzvlášť důležité.
ANTROPOFEST je organizován stejnojmenným spolkem založeným v květnu 2010 absolventy studijního oboru sociální antropologie (více viz O NÁS) . Festival a veškeré dění kolem něj zajišťujeme zcela na dobrovolnické bázi.
Festival se koná každým rokem vždy na konci ledna v Praze, kde probíhá hlavní filmová přehlídka. V průběhu jara pak s našimi partnery pořádáme tzv. „Ozvěny Antropofestu“ v dalších českých i slovenských městech. Např. v Brně, Pardubicích, Bratislavě, Nitře a dalších městech.
ČR, 2013, 150 min
Katedra antropologie ZČU v Plzni
26.01.2013 11:00
Společně s odborníky otevřeme v diskuzi téma filmování v antropologii a zamyslíme se nad otázkami: Co je to etnografický film? V čem spočívá jeho „etnografičnost“? Je nějaký rozdíl mezi etnografickým filmem a prostým videozáznamem z terénního výzkumu? Jaké jsou limity filmu při prezentaci antropologicky relevantního vědění? A jaké jsou jeho výhody ve srovnání s textem coby standardním médiem vědecké produkce?
Zahraniční odborníci Johannes Sjoberg, Granada center, University of Manchester, UK
ČR / PL, 2011, 8 min
Milan Durňák
26.01.2013 17:05
Voroneț je jedním z nejznámějších a nejnavštěvovanějších klášterů v Rumunsku především kvůli kostelu sv.Jiří, na jehož stěnách se dodnes uchovalo mnoho fresek z 15.století v intenzivních jen málo vybledlých barvách. Kulturní význam tohoto místa ocenila i rada UNESCO a zařadila ho na na svou listinu. Šest dní pozorování prostoru kláštěra a přilehého tržiště, které překračují různé reálné i symbolické cesty lidí, vytváří surealistický filmový obraz. Intenzivní vnímání, nejvíce fascinující freska kostela, Posledníhi soudu vytváří jeho mozaikovitou konfrontaci se zrcadlem mysli, představ, viděným a slyšeným. Voroneț symbolicky konceptualizuje způsob života, v který věříme.
Milan Durňák je doktorandem Ústavu etnologie FF Univerzity Karovy v Praze. Věnuje se převážně problematice vizuální etnografie s přihlédnutím na antropologický film, jeho možnosti a limity. Debutoval snímkem Christos voskres (2007). Minulý ročník antropofestu (2012) představil dlouhometrážní snímek Tumenge (2012), který byl uvedený také na mezinárodním festivale dokumentárních filmů s tematikou etnologie a kulturní antropologie ETNOFILM ČADCA 2012.
Režie: Milan Durňák
Produkce: Uniwersytet Szczecinski, Polsko / Erasmus Intensive Programme 2011: "Polish settlements in Europe. Anthropological Visualisations of Cultural Phenomena" / Coordinator Dr. Natalia Maksymowicz, Uniwersytet Szczecinski/
Jazyk dialogů: -
Jazyk titulků: -
Film ukazuje, jak prostřednictvím vyprávění lidé sdílejí svou kolektivní historii. Etnikum Tai v čínské prefektuře Dehong vyznává théravádový buddhismus. Pro lepší žití v tomto a dalších životech praktikují důstojné rituály a usilují o "zásluhu". Těmto rituálům věnují celá léta života a zároveň spoří peníze, kterými posléze přispívají na stavbu budhistických soch a stvabu mostů. Největší dárci najímají intelektuály, aby zaznamenávali tyto dobré skutky do písemné formy, čímž je uchovávají pro další generace. Vzniklé texty jsou nazývány Lik Yaat a jsou psány v malebných slovech a rýmech. Po čínské kulturní revoluci jen nemnozí umí Lik Yaat tvořit a zpívat. Wan Xiang-ya usiluje o zachování této tradice. Je to první a zároveň poslední žena, která umí Lik Yaat psát.
Satoru Ito je absolvent kulturní Antropologie a Etnomuzikologie na The Graduate University For Advanced Studies v Sokendai. V současné době aspiruje na udělení titule Ph.D. a zároveň působí jako výzkumník v Národním museu etnologie v Osace. Satoru provedl tříletý terénní výzkum v Tai vesnici v prefectuře Dehong, Yunnan Province, v Číně, během kterého natočil tento film uváděný na letošním festivalu, který je zároveň jeho antropologickou prvotinou.
Režie: Ito Satoru
Jazyk dialogů: Thai language in Dehong area, Yunnan Province, China
Jazyk titulků: angličtina, čeština
Uvedení filmu, ocenění:
Nejlepší film - Debut Competition, 6th Moscow International Festival of Visual Anthropology (8-12 October 2012, Moscow, Russia)
12th RAI International Festival of Etnographic Film (23-26 june 2011, London, England)
9th WorldFilm - Tartu festival of visual culure (19-25 March 2012, Tartu Estonia)
Voroneț je jedním z nejznámějších a nejnavštěvovanějších klášterů v Rumunsku především kvůli kostelu sv.Jiří, na jehož stěnách se dodnes uchovalo mnoho fresek z 15.století v intenzivních jen málo vybledlých barvách. Kulturní význam tohoto místa ocenila i rada UNESCO a zařadila ho na na svou listinu. Šest dní pozorování prostoru kláštěra a přilehého tržiště, které překračují různé reálné i symbolické cesty lidí, vytváří surealistický filmový obraz. Intenzivní vnímání, nejvíce fascinující freska kostela, Posledníhi soudu vytváří jeho mozaikovitou konfrontaci se zrcadlem mysli, představ, viděným a slyšeným. Voroneț symbolicky konceptualizuje způsob života, v který věříme.
Film ukazuje, jak prostřednictvím vyprávění lidé sdílejí svou kolektivní historii. Etnikum Tai v čínské prefektuře Dehong vyznává théravádový buddhismus. Pro lepší žití v tomto a dalších životech praktikují důstojné rituály a usilují o "zásluhu". Těmto rituálům věnují celá léta života a zároveň spoří peníze, kterými posléze přispívají na stavbu budhistických soch a stvabu mostů. Největší dárci najímají intelektuály, aby zaznamenávali tyto dobré skutky do písemné formy, čímž je uchovávají pro další generace. Vzniklé texty jsou nazývány Lik Yaat a jsou psány v malebných slovech a rýmech. Po čínské kulturní revoluci jen nemnozí umí Lik Yaat tvořit a zpívat. Wan Xiang-ya usiluje o zachování této tradice. Je to první a zároveň poslední žena, která umí Lik Yaat psát.
