ANTROPOFEST je mezinárodním festivalem filmů se sociálně antropologickou tématikou.
Jeho cílem je nabídnout laické i odborné veřejnosti filmy českých a zahraničních antropologů, které v České republice v podstatě nelze zhlédnout. Může jít o snímky pořizované v rámci terénního výzkumu odkazující na sociální či kulturní antropologii, nebo filmy a videa zaměřené na vizuální stránku zkoumaného. Prostřednictvím těchto specifických dokumentů totiž můžeme společně poznávat život nejrůznějších lidských společenství, sociálních skupin či jedinců z celého světa, a to považujeme za obzvlášť důležité.
ANTROPOFEST je organizován stejnojmenným spolkem založeným v květnu 2010 absolventy studijního oboru sociální antropologie (více viz O NÁS) . Festival a veškeré dění kolem něj zajišťujeme zcela na dobrovolnické bázi.
Festival se koná každým rokem vždy na konci ledna v Praze, kde probíhá hlavní filmová přehlídka. V průběhu jara pak s našimi partnery pořádáme tzv. „Ozvěny Antropofestu“ v dalších českých i slovenských městech. Např. v Brně, Pardubicích, Bratislavě, Nitře a dalších městech.
Spain, 2012, 56 min
Javier Arcos & Javier Jarillo
25.01.2013 21:40
Skupina mladých lidí ve městě Velingara v jižním Senegalu touží hrát divadlo. Chtějí-li se ale dostat na jeviště a tak procestovat celý kraj Casamance, čeká je boj s rodinami, ale i vlastním strachem, když musí volit mezi tradicí a moderním světem.
Javier Arcos je lékař a filmař. V roce 2007 založil firmu Synechia Film s Javierem Jarillo, který je režisérem a producentem. Společně se specializují na "Social Cinema". "Shame in the time of Cholera" je jejich první celovečerní film. V průběhu roku 2011 pracovali na čtyřech dokumentech "International Library of Huanitarian Medicine"(ve spolupráci se Světovou zdravotnickou asociací a Spanish Agency of Cooperation).
Režie: Javier Arios & Javier Jarillo
Produkce: Sinechia Films
Jazyk dialogů: francouzština, wolof & poulard
Jazyk titulků: angličtina, čeština
Uvedení filmu:
Festival Internacional de Cine y Video Alternativo y Comunitario "Ojo al Sancocho" (Columbia)
Festival Di Cinema Africand Di verona (Italy)
Montana Cine International Film fetsival (United States)
Film ukazuje, jak prostřednictvím vyprávění lidé sdílejí svou kolektivní historii. Etnikum Tai v čínské prefektuře Dehong vyznává théravádový buddhismus. Pro lepší žití v tomto a dalších životech praktikují důstojné rituály a usilují o "zásluhu". Těmto rituálům věnují celá léta života a zároveň spoří peníze, kterými posléze přispívají na stavbu budhistických soch a stvabu mostů. Největší dárci najímají intelektuály, aby zaznamenávali tyto dobré skutky do písemné formy, čímž je uchovávají pro další generace. Vzniklé texty jsou nazývány Lik Yaat a jsou psány v malebných slovech a rýmech. Po čínské kulturní revoluci jen nemnozí umí Lik Yaat tvořit a zpívat. Wan Xiang-ya usiluje o zachování této tradice. Je to první a zároveň poslední žena, která umí Lik Yaat psát.
Satoru Ito je absolvent kulturní Antropologie a Etnomuzikologie na The Graduate University For Advanced Studies v Sokendai. V současné době aspiruje na udělení titule Ph.D. a zároveň působí jako výzkumník v Národním museu etnologie v Osace. Satoru provedl tříletý terénní výzkum v Tai vesnici v prefectuře Dehong, Yunnan Province, v Číně, během kterého natočil tento film uváděný na letošním festivalu, který je zároveň jeho antropologickou prvotinou.
Režie: Ito Satoru
Jazyk dialogů: Thai language in Dehong area, Yunnan Province, China
Jazyk titulků: angličtina, čeština
Uvedení filmu, ocenění:
Nejlepší film - Debut Competition, 6th Moscow International Festival of Visual Anthropology (8-12 October 2012, Moscow, Russia)
12th RAI International Festival of Etnographic Film (23-26 june 2011, London, England)
9th WorldFilm - Tartu festival of visual culure (19-25 March 2012, Tartu Estonia)
Romania, 2012, 33 min
Mihai Andrei Leaha
26.01.2013 18:35
Protagonisté filmu jsou natáčeni, zatímco sledují záznam etnografické události, kterou společně zažili. Jejich zpětná vazba posiluje porozumění tomu, co je to etnografická reprezentace. Film sleduje způsob, jak je vizuální narativ konstruován prostřednictvím zpětné vazby od protagonistů-informátorů. Zvláštní pozornost je věnována svátku Babaluda v Rumunsku a vizuální reprezentaci tohoto svátku. Využití techniky chronotopické montáže podle Bachtina pomáhá konstruovat jednotu času a prostoru. Což vytváří iluzi, že divák sleduje film společně s jeho protagonisty.
Mihai Andrei Leaha je doktorandem filologie na Evropských studiích fakulty, "Babes-Bolyai" University, Cluj-Napoca, Cluj v Rumunsku. Jeho práce se zabývá vizuální etnografií, konkrétně restrukturalizací antropologických znalostí, zkoumání rumunských tradičních zvyků.
Režie: Mihai Andrei Leaha
Produkce: Triba Film
Jazyk dialogů: rumunština
Jazyk titulků: angličtina, čeština
Uvedení filmu, ocenění:
Studentská cena na Goettingen International Ethnographic Film Festival.
Vybrán na Filmový festival v Sofii (IFEF 2012), Athény (Ethno Fest 2012) a Ho Chi Minh City (AnthroFilmFestival 2012)
Skupina mladých lidí ve městě Velingara v jižním Senegalu touží hrát divadlo. Chtějí-li se ale dostat na jeviště a tak procestovat celý kraj Casamance, čeká je boj s rodinami, ale i vlastním strachem, když musí volit mezi tradicí a moderním světem.
Film ukazuje, jak prostřednictvím vyprávění lidé sdílejí svou kolektivní historii. Etnikum Tai v čínské prefektuře Dehong vyznává théravádový buddhismus. Pro lepší žití v tomto a dalších životech praktikují důstojné rituály a usilují o "zásluhu". Těmto rituálům věnují celá léta života a zároveň spoří peníze, kterými posléze přispívají na stavbu budhistických soch a stvabu mostů. Největší dárci najímají intelektuály, aby zaznamenávali tyto dobré skutky do písemné formy, čímž je uchovávají pro další generace. Vzniklé texty jsou nazývány Lik Yaat a jsou psány v malebných slovech a rýmech. Po čínské kulturní revoluci jen nemnozí umí Lik Yaat tvořit a zpívat. Wan Xiang-ya usiluje o zachování této tradice. Je to první a zároveň poslední žena, která umí Lik Yaat psát.
Protagonisté filmu jsou natáčeni, zatímco sledují záznam etnografické události, kterou společně zažili. Jejich zpětná vazba posiluje porozumění tomu, co je to etnografická reprezentace. Film sleduje způsob, jak je vizuální narativ konstruován prostřednictvím zpětné vazby od protagonistů-informátorů. Zvláštní pozornost je věnována svátku Babaluda v Rumunsku a vizuální reprezentaci tohoto svátku. Využití techniky chronotopické montáže podle Bachtina pomáhá konstruovat jednotu času a prostoru. Což vytváří iluzi, že divák sleduje film společně s jeho protagonisty.
