LOOKING AT THEMSELVES: BABALUDA LUDA
Romania, 2012, 33 min
Mihai Andrei Leaha
26.01.2013 18:35
Protagonisté filmu jsou natáčeni, zatímco sledují záznam etnografické události, kterou společně zažili. Jejich zpětná vazba posiluje porozumění tomu, co je to etnografická reprezentace. Film sleduje způsob, jak je vizuální narativ konstruován prostřednictvím zpětné vazby od protagonistů-informátorů. Zvláštní pozornost je věnována svátku Babaluda v Rumunsku a vizuální reprezentaci tohoto svátku. Využití techniky chronotopické montáže podle Bachtina pomáhá konstruovat jednotu času a prostoru. Což vytváří iluzi, že divák sleduje film společně s jeho protagonisty.
Mihai Andrei Leaha je doktorandem filologie na Evropských studiích fakulty, "Babes-Bolyai" University, Cluj-Napoca, Cluj v Rumunsku. Jeho práce se zabývá vizuální etnografií, konkrétně restrukturalizací antropologických znalostí, zkoumání rumunských tradičních zvyků.
Režie: Mihai Andrei Leaha
Produkce: Triba Film
Jazyk dialogů: rumunština
Jazyk titulků: angličtina, čeština
Uvedení filmu, ocenění:
Studentská cena na Goettingen International Ethnographic Film Festival.
Vybrán na Filmový festival v Sofii (IFEF 2012), Athény (Ethno Fest 2012) a Ho Chi Minh City (AnthroFilmFestival 2012)
Když obyvatel pralesa vstoupí pod jeho klenbu, spatří kolem sebe zdroje pro život. Jakým způsobem je na základě tradičních znalostí sbírají, zpracovávají a využívají, to pro „západní“ systém studuje etnobotanika – věda zkoumající kulturní, sociální či ekonomické vztahy mezi rostlinami a indigenními obyvateli. Kamera je ovšem při seriózním terénním výzkumu používána jen výjimečně. V rámci výzkumné expedice Wayvana Peru 2011 jsme se mimo jiné snažili odpovědět na otázku: „Jsou metody vizuální antropologie pro ochranu tradičních znalosít aplikovatelné, a pokud ano, jaká má tento přístup pozitiva a negativa?“ Film je částí série Vizuální etnobotanika a zachycuje „příběh zdroje“ palmy piassaba (Aphandra natalia).
Film ukazuje, jak prostřednictvím vyprávění lidé sdílejí svou kolektivní historii. Etnikum Tai v čínské prefektuře Dehong vyznává théravádový buddhismus. Pro lepší žití v tomto a dalších životech praktikují důstojné rituály a usilují o "zásluhu". Těmto rituálům věnují celá léta života a zároveň spoří peníze, kterými posléze přispívají na stavbu budhistických soch a stvabu mostů. Největší dárci najímají intelektuály, aby zaznamenávali tyto dobré skutky do písemné formy, čímž je uchovávají pro další generace. Vzniklé texty jsou nazývány Lik Yaat a jsou psány v malebných slovech a rýmech. Po čínské kulturní revoluci jen nemnozí umí Lik Yaat tvořit a zpívat. Wan Xiang-ya usiluje o zachování této tradice. Je to první a zároveň poslední žena, která umí Lik Yaat psát.
